Jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách lidského vědomí bylo, že člověk začal rozpoznávat to, co je krásné. A tak se začal zajímat o něco vcelku málo užitečného a velmi pomíjivého – květiny. Ty se dostaly do popředí zájmu zejména umělců – básníků, malířů, ale i některých filozofů a v neposlední řadě také lidí zamilovaných. Květy nám svou nádherou totiž připomínají jinou krásu – krásu uvnitř nás, krásu naší pravé přirozenosti. Při pohledu na květ si člověk uvědomí, že existuje něco, co fyzické formy přesahuje. Květiny ztělesňují to, co je v nás nejvznešenější a nejposvátnější a jsou oknem do světa bez forem, do říše ducha. Rozjímejme nad květinami.
